Kapitola pátá: Smrt následníka trůnu

Čtvrteční odpoledne bylo vyhlášeno jako oddychový den. Petr se zafačovanou hlavou hýřil dobrou náladou, a vypadalo to, že se zcela paradoxně právě on stal prvním kriketovým nadšencem. Celou noc strávil googlováním a nyní se nestačil dělit o své nové poznatky.

"Věděli jste, že v kriketu normálně umírají lidé? Jako ve Formuli 1!" zkoušel své minipivovarské kolegy. "Dostanete ránu do hlavy a nezachrání vás ani helma! To není žádná veselá hra po slečinky jako kroket!"

Podělil se rovněž o informaci, že po úderu kriketovým míčkem do hrudi zemřel v roce 1751 následník britského trůnu Frederik Ludvík Hannoverský.

"Mě netrápí, že tě vlastní syn trefil do hlavy, ale že sis během pádu shodil vlastní branku," schladil ho trochu neempaticky Honza. "To je jako vlastní gól v hokeji!"

Páteční trénink zasvětili pálkování. Angela jim ukázala, jak správně držet pálku: vertikálně, tak aby ochránila co největší plochu branky, nikoli horizontálně jako v baseballu.

"Nadhazovač se vám snaží zbořit branku, a vy ji svou pálkou chráníte. Zdůrazňuji, že ji chráníte pálkou a nikoli třeba nohou. To vy vás empajr vyautoval podle tzv. pravidla NPB!"

"A co je zase kurva tohle!" neudržel se hromotluk Franta.

"Noha před brankou!"

"Existuje nějaké speciální pravidlo pro hlavu před brankou?" zeptal se dobře naladěný Petr v modré přilbici.

"Neexistuje, protože zatím nikoho nenapadlo ji tam vědomě strkat," odvětila Angela.

Toho dne se Pepovi podařil první odpal za čtyři body. To znamená, že míček vyletěl ven z hřiště, avšak před tím se dotkl země.

Pepa byl vynikající tenista, za mlada se dokonce dostal jako náhradník do daviscupového týmu, a ve svém věku šedesáti let měl stále ještě zcela výjimečnou koordinaci ruky a oka.

Kmitat mezi brankami, a sbírat jeden, dva nebo tři body za jednotlivé přeběhy, se mu nejenže nechtělo, ale kvůli chronickým potížím s koleny už ani nemohl. Zato se brzy naučil, jak poslat míč mezi hráči tak, aby nikdo neměl nárok ho zastavit.

První přípravný týden byl pryč a Čechům se pomalu začínala rýsovat základní jedenáctka. Zpoza plotu své zanedbané zahrady to vše zdánlivě bez zájmu sledoval Fero, hlava místní romské rodiny, kterou většina obyvatel ostentativně ignorovala, protože její děti byly příliš hlučné, a bylo jich příliš mnoho.

Už jen několik dní zbývalo do okamžiku, kdy Ferovi na zahradě přistane kriketový míč, on ho bravurním nadhozem s nataženou rukou vrátí zpátky, aby vzápětí všichni zúčastnění strnuli v úžasu nad jeho nečekaným odskokem.

Ale jak stojí ve Třech mužích ve člunu: "jak stojí v krvácích za šilink: nepředbíhejme událostem!"

Kapitola šestá: VÍKENDOVÁ EXHIBICE SÍLY

© Marek Prorok

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kriketová fotogalerie

Top