Kapitola sedmá: Nějaký menší zázrak

V životě se často zcela nečekaně stává to, co si buďto z celého srdce nepřejeme, nebo naopak přejeme. Takto jsem si například jediným kliknutím smazal prvních pár kapitol této knihy, a musel je stvořit znovu od nuly. Přemýšlel jsem dokonce chvíli, jestli to není nějaké znamení z jiných světů, že bych se měl věnoval něčemu bohulibějšímu, třeba meditaci nad otázkou "kdo jsem".

Podobný úkaz se odehrál na začátku druhého týdne, v průběhu úterního tréninku, kdy Filip odpálil míček až na Ferovu zahradu. Jak už bylo řečeno výše, Fero, coby hlava početné romské rodiny, patřil spíše na okraj kulturně-společenského života Křivé Lhoty.

Nyní však bravurním nadhozem s nataženou rukou vrátil míč zpátky na hřiště, aby vzápětí všichni zúčastnění strnuli v úžasu nad jeho nečekaným odskokem.

"Do prdele, Fero, jak jsi to udělal?" vzpamatoval se jako první Petr.

Fero vypadal nejpřekvapeněji ze všech.

"Já nevím," hlesl jen.

Petr mu vhodil míček zpátky do zahrady: "Můžeš to zopakovat?"

Fero se strefil nachlup na stejné místo a balón opět bláznivě odskočil.

"Jsi s okamžitou platností přijat do týmu," pronesl kategoricky Honza.

"Ty vole s cikánem já nehraju," zareagoval stejně kategoricky Mirek, o němž ještě nebyla řeč, ale který se do této chvíle rovněž pokoušel o nadhozy s falší, byť s poněkud menší úspěšností. Pravou příčinou jeho reakce však nebyla sportovní závist, nýbrž typicky český maloměstský rasismus. Mirek by nikdy do Ferova domu nevhodil zápalnou láhev, ale zároveň by se s ním nikdy ze stejné (míněno nezápalné) lahve nenapil.

Pro Mirka byl Fero byl "nečistý", přestože byl rozhodně čistotnější než třeba takový Bohouš. Bohouš se ve Lhotě proslavil jako amatérský hokejový brankář, jimž se stal zejména díky své tloušťce. Už ve svých patnácti letech dokázal ucpat v podstatě celou bránu. Zásadně nepoužíval antiperspirant, ani se moc nemyl, protože jednou někde zaslechl, že správný chlap má smrdět i na fotce, kterýžto výrok si zvolil za své motto.

Přesto však sedával s ostatními u jednoho stolu, a Mirek neměl problém vzít ho kolem ramen, zatímco Fero byl pro něj, stejně jako pro řadu dalších členů týmu "nečistý".

"Kdo nechce hrát, nemusí," řekl velitelským hlasem Honza a podal Ferovi ruku, aby mu pomohl přelézt plot. To nakonec nebylo tak těžké, protože zrezivělé pletivo pod novým romským nadhazovačem zcela povolilo, takže bariéra mezi jeho pozemkem a kriketovým hřištěm definitivně přestala existovat.

"My si to s Ferem klidně odehrajeme sami," uzavřel téma Honza a odvedl si jej ke středovému pruhu.

Zbytek týmu pak chvíli z odstupu sledoval, jak Fero dusí jejich šéfa. Jednou se jeho nadhoz odrazil metr doleva, jindy letěl zcela rovně. Honza si s ním na pálce moc nevěděl rady. Během deseti minut byl snad desetkrát vyautován.

Lhoťané se postupně začali trousit zpátky do svých pozic. Honzu na pálce vystřídal Filip, a pak i Pepa, Petr nebo Franta.

"Pánové, dneska se na nás usmálo samo nebe," komentoval večer Honza u piva svou nejnovější akvizici.

A pyšný Fero tentokrát neseděl sám u vedlejšího stolu, ale přímo po pravici svého kapitána!

Kapitola osmá: ANDĚLSKY MILOSTNÁ ZÁPLETKA

© Marek Prorok

Komentáře  

+1 #2 Marek Prorok 2015-11-17 17:02
Podobně, akorát tam nebyl Fero, ale tzv. "untouchable", který měl pochroumanou ruku, což mu umožnilo nadhazovat míče s neskutečnou falší :-)
Lagaan se mi líbí právě proto, jak ukazuje, že kriket má silu spojovat lidi různého náboženství i společenského původu - ostatně jako celá řada jiných sportů.
Citovat
0 #1 Martin 2015-11-17 16:04
Jak to bylo ve filmu Lagaan?
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kriketová fotogalerie

Top