Kriketová Lhota

Nejprve se však musíme vyrovnat s Ferovým neférovým pokusem o emigraci, a jeho složitým návratem zpátky do týmu. Fero byl anglickou metropolí doslova uhranut. Dosud byl nejdále na plovárně v pražském Podolí, takže Londýn mu zpočátku připadal jako futuristické město ze čtvrtého tisíciletí.

Nejvíce však na něj zapůsobil respekt, který mu projevil nejprve Honza, a následně pak v podstatě všichni Angličané se kterými se setkal, od profesionálních kriketových trenérů po prodavačky v supermarketu.

Fero si uvědomil, že Londýn je město, ve kterém odjakživa toužil žít, a kde není kusem hadru na zrezivělém plotě Křivé Lhoty, ale lidskou bytostí s vlastním příběhem!

Honza byl na rozdíl od Angely šťastně ženatý. Nikdo z jeho přátel nechápal, jak je možné, že se na veřejnosti se svou ženou Gabrielou ještě po dvanácti letech vášnivě objímají. Ani jeden z nich si na nic nehrál. Prostě mezi nimi něco bylo.

Jestli to byla Gabrielina obrovská ňadra nebo nějaký jiný druh magnetismu, těžko říct. O to víc pak všechny překvapilo, když zaregistrovali Honzovy dlouhé výměny pohledů s Angelou.

Ačkoli, abychom byli upřímní, zejména Angely s ním.

Těžko si lze v Křivé Lhotě představit erotičtější scénu, než když vám uprostřed středového pruhu (kterému se anglicky říká pitch) cizí anglická manželka ukazuje, jak se hraje kriket: pokládá vaše ruce správně na rukojeť pálky, potěžkává v dlaních dvě rudé koule kriketových míčů, a pak v žertu zkontroluje, jestli máte správně umístěný suspensor.

Honzovi nechala ruku v klíně o něco déle, a zároveň se mu, opět hluboce, podívala do očí.

V životě se často zcela nečekaně stává to, co si buďto z celého srdce nepřejeme, nebo naopak přejeme. Takto jsem si například jediným kliknutím smazal prvních pár kapitol této knihy, a musel je stvořit znovu od nuly. Přemýšlel jsem dokonce chvíli, jestli to není nějaké znamení z jiných světů, že bych se měl věnoval něčemu bohulibějšímu, třeba meditaci nad otázkou "kdo jsem".

Podobný úkaz se odehrál na začátku druhého týdne, v průběhu úterního tréninku, kdy Filip odpálil míček až na Ferovu zahradu. Jak už bylo řečeno výše, Fero, coby hlava početné romské rodiny, patřil spíše na okraj kulturně-společenského života Křivé Lhoty.

Nyní však bravurním nadhozem s nataženou rukou vrátil míč zpátky na hřiště, aby vzápětí všichni zúčastnění strnuli v úžasu nad jeho nečekaným odskokem.

"Do prdele, Fero, jak jsi to udělal?" vzpamatoval se jako první Petr.

Fero vypadal nejpřekvapeněji ze všech.

"Já nevím," hlesl jen.

Na nedělní utkání John pozval zahraničního soupeře. Celá událost byla naplánována měsíce dopředu, ale Honza se nemohl zbavit pocitu, že se anglický kapitán pokouší o nepokrytou demonstraci síly. Jeho nově sestavený výběr nejlepších pražských hráčů porazil skutečný anglický kriketový klub o pět branek!

Pravdou je, že název anglického týmu (Kriketový Klub Sheffieldských Kuřáků a Opilců) celý sportovní úspěch trochu zlehčoval, ale ty nadhozy a odpaly, které létaly po zemi i vzduchem...

"Všechno v pořádku?" kontroloval večer u piva John. "Můžeme sázku zrušit, jestli chcete, byli jsme minulý týden všichni trochu pod parou."

"Už pro nás připravujete marketingovou strategii?" opáčil nevzrušeně Honza, který by před Johnem necouvl ani o píď.

Čtvrteční odpoledne bylo vyhlášeno jako oddychový den. Petr se zafačovanou hlavou hýřil dobrou náladou, a vypadalo to, že se zcela paradoxně právě on stal prvním kriketovým nadšencem. Celou noc strávil googlováním a nyní se nestačil dělit o své nové poznatky.

"Věděli jste, že v kriketu normálně umírají lidé? Jako ve Formuli 1!" zkoušel své minipivovarské kolegy. "Dostanete ránu do hlavy a nezachrání vás ani helma! To není žádná veselá hra po slečinky jako kroket!"

Podělil se rovněž o informaci, že po úderu kriketovým míčkem do hrudi zemřel v roce 1751 následník britského trůnu Frederik Ludvík Hannoverský.

"Mě netrápí, že tě vlastní syn trefil do hlavy, ale že sis během pádu shodil vlastní branku," schladil ho trochu neempaticky Honza. "To je jako vlastní gól v hokeji!"

V úterý byl trénink ohlášen na čtvrtou hodinu, ale celé odpoledne hustě a vytrvale pršelo. Fotbal dříve Honzovi muži hrávali za každého počasí, a tak se disciplinovaně dostavili i na kriket. Angela zůstala v Praze, protože ji ani ve snu nenapadlo, že by někdo v takovém lijáku mohl vystrčit klobouk z hospody.

V kriketu se, na rozdíl od baseballu, míček neháže přímo na pálku, ale může se před ní odrazit od země. Díky tomu do hry vstupuje celé spektrum možných odskoků, někdy způsobených šikovnou falší nadhazovače, jindy drobnou nerovností terénu. Voda tuto herní variantu maže, a protože se jedná o jeden z nejdůležitějších aspektů hry, bývají utkání při prvních kapkách deště nemilosrdně přerušována.

To však naši hrdinové dosud netušili, a po pravdě, jejich hře déšť ani v nejmenším neuškodil. Nadhazovači měli problém trefit se kamkoli poblíž branky, a když už se jim nějaký nadhoz povedl, pálkaři jej neomylně minuli.

Vedle hřiště stála odjakživa nenápadná unimobuňka, kterou tam kdysi dávno v dobách nereálného socialismu zapomněli lesní dělníci. Ve fotbalové éře nepoužívaná chátrala, ale expati ji vcelku slušně opravili, a skladovali v ní kriketové náčiní.

John nechal Čechům jedny klíče, aby mohli během týdne trénovat. Datum zápasu bylo stanoveno na předposlední srpnový víkend – zbývaly tedy krásné čtyři týdny na přípravu. Mělo se jednat o dvoudenní zápas na jednu směnu pro každé družstvo bez limitovaného počtu setů.

Honza na všechno kývnul, ačkoli neměl nejmenší tušení, jak by se sety daly limitovat, a že by směna mohla trvat déle než osm hodin.

V pondělí po práci se všichni vydali k unimobuňce. Chvíli se hrabali v jednotlivých kusech výstroje, a snažili se odhadnout jejich účel. Bylo to jako krátce po stvoření světa, kdy věci ještě neměly svá jména!

"Bacha," vykřikl Honza, natáhl se přes stůl a ze vzduchu bravurně stáhl kriketový míček, který mířil přímo na hlavu menšinového spolumajitele minipivovaru Petra.

"Ty vole, tos mi docela zachránil život," hlesl Petr, když si míček potěžkal v ruce. "To není jako ten kožený krikeťák, se kterým jsme si házeli v tělocviku!"

S provinilým výrazem ve tváři se k nim blížil pakistánský pálkař Malik: "Strašně se omlouvám," pravil anglicky, "ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi podaří tak skvělý odpal!"

"Odpal mimo hřiště vzduchem je za šest bodů," přidal se kapitán John. "Pánové, přijměte prosím naši omluvu, a dovolte, abychom vám objednali rundu pravé skotské whisky. Taková rána se podaří jednou za deset let!"

"HOWZAAATTT!?!"

Výkřik rozčísl poklidnou hladinu pivních půllitrů v Hospůdce pod kaštany, která se rozkládala na okraji malebné vísky nedaleko Prahy.

"Kdyby u toho aspoň tolik neřvali," pronesl nerudně Honza na adresu bíle oděných cizinců. Hospůdka s typickou zahrádkou a dubovými stoly přiléhala k bývalému fotbalovému plácku, který nedávno skupina pražských expatů přestavěla na kriketové hřiště.

Honza, většinový majitel místního minipivovaru V Potížích, se v hospůdce scházel se svými kolegy každé nedělní odpoledne už více než deset let. Testovali své vlastní pivo, a stěžovali si na postupný úpadek civilizace, do kterého podle všeho spadal i jejich minipivovar.